Historie

Jednoho dne se na Brandýsku pořádala školní akademie. Myslím, že to bylo někdy v červnu 1999. Já jsem tam působil jako zvukař a mně zatím neznámý Radek jako účinkující - hrál na klávesy. Docela se mi líbilo, jak hraje. Už v té době mě docela lákalo pustit se do muziky, a tak jsem si řekl, že ho kontaktuju. Hned druhý den po akademii jsem si s ním domluvil první zkoušku. Na té nám došlo, že bychom mohli být opravdu dobrá dvojka, no a tak jsme to rozjeli. Zkoušky se hromadily a písniček pořád přibývalo. Ale co bylo nejdůležitější, pomalu se blížilo adventní posezení  v místním kině, kde jsme se měli poprvé ukázat. Společně jsme si připravili koledy, ale nedalo nám to, abychom je trochu nezmodernizovali. Ještě musím dodat, že jsme tam jako jediní měli aparaturu - tvořila ji moje věž ;). Pořádně jsme to tam rozbalili... a babičky v první řadě netušily, co se děje. Prostě a jednoduše - byl to náš první velkej nářez ;). Fotky z našeho prvního snažení můžete vidět ve fotogalerii.


Na adventu jsme se taky poprvé setkali s naší budoucí druhou polovinou kapely.

Jako kapelník (teda jako BIG BOSS) jsem jim okamžitě nabídnul, že se k našemu početnému bandu můžou přidat. Ale smůla, byl jsem stejně okamžitě odmítnut. No a tak jsme s Radkem pokračovali sami.   

 

Čas plynul dál a my se s Radkem připravovali na pomalu blížící se masopust 2000. Tady přišla první velká tréma. Nohy, ruce, hlas, to všechno se mi klepalo, ale tak po třech písničkách jsme se uklidnili a všechno bylo zase  v pohodě. Jinak podívaná to byla pěkná, lidi se bavili a my nakonec taky, a tyhle věci jsou pro muzikanta to nejdůležitější. A co bylo ještě důležitější pro další vývoj kapely, na masopust se přišly podívat i Aneta se Zuzkou. Nevím, čím to mohlo být, možná ten raketový vzestup skupiny ;), ale tentokrát řekly kapele své ANO. A tak to začalo - od té doby jsme byli čtyři.                      

 

Naší první zkušebnou byl můj pokoj (3 x 4 m). Když si tak vzpomenu, bylo tam opravdu dost těsno ;).

S holkama to bylo hned o něčem jiném. Naše původní sestava vypadala následovně: ZuZu - akustika a zpěv, Aný  -  akustika a zpěv,  Radek - klávesy, já - klávesy a zpěv. Velice pestré ;). Zkoušení šlo velice dobře. Čas plynul a pomalinku se přibližovaly čarodějnice. První velká akce nového Českého Jukena. Nakonec dopadla nad naše očekávání, i když tréma byla asi také trošku znát.

Naše skupina zaznamenala ještě několik změn. Třeba v repertoáru. Všechno, co jsme hráli, bylo tak nějak utahané a odrbané a country, jenže my chtěli hrát spíš nějaké ty rockárny. No, řekněme si na rovinu, nějak to nešlo. Představte si třeba Metallicu, jak bendí jako u táboráku za občasného zvuku piána. Nářez, co ;)? Tak se dospělo k názoru, že by se ZuZu mohla naučit na basovku a Radek by hrál bicí na klávesách. Jenže Zuzu ztroskotala na tom, že mi basu hned napoprvé půjčila, abych si vyzkoušel, jak se na ni hraje. Od té doby jsem ji nikdy nevrátil ;). Nakonec si Aný přinesla elektriku a už to jelo. Po chvilce ji totiž následovala Zuzka, a to už bylo něco. Přiznejme si, na takovou Metallicu máme fakt co dohánět, ale už to bylo aspoň to pravý ořechový, teda kamenný, abych to správně přeložil ;).

Tak takhle to s námi vypadalo tak před třemi lety, a docela to fungovalo. Ale pak přišla další změna, a to v obsazení. To vážně nikdo nečekal. ZuZu se s námi rozloučila o prázninách 2004, odešla hrát do jedné punkové kapely. Od té doby jich vystřídala několik. A nutno dodat, že si to docela užívá ;). My jsme chtěli zůstat u původního repertoáru, ale v nekompletní sestavě to nemělo cenu. Znatelně totiž chyběla elektrika. Tak jsme hledali a hledali - tak dlouho tedy zase ne - a nakonec přišla Káťa. Už hrála několik let na akustiku, elektrika byla pro ni docela nová, ale šlo to celkem dost dobře. Jenom tu byl jeden problém, a to písničky. Chtělo to ještě trochu zdrsnit styl, takže jsme vyndali ze zpěvníků poslední popové odrhovačky a od té doby můžeme bez uzardění hlásat, že hrajeme vážně ROCK.

A teď trochu aktualit: zajímá vás, co se dělo za poslední rok? Teda, mimo toho, že si nikdo nenašel čas dopsat kroniku:)? No, samozřejmě jsme pilně trénovali a cvičili, až jsme se docela pěkně sehráli. S Kátinou elektrikou a úplně novým kytarovým kombem, které Pajda sestrojil (jen ho pochvalme, je to šikulka - Ki :) ) se najednou skvěle dařily i písničky, které byly dřív takové nijaké. Aný začala znovu hrát akustickou kytaru, u čehož se mohla i lépe soustředit na zpěv. Zkrátka, začalo se to konečně pořádně rozjíždět tím správným směrem. A nakonec přišla největší bomba za poslední rok: Tomáš ;). Hned na první zkoušce se ukázalo, že ten kluk je fakt talent. (Ale ne, že mu to řeknete, aby nám moc nezpychnul :)!) Takže bicí už nehraje náš klávesový šílenec Radek, ale Tom. Nejenže Radek už tedy nemusí hrát i nosem, aby zvládal dvěma prsty bicí + ostatními prsty piano + roztodivné zvuky kolem, bez kterých by se naše písně neobešly, ale navíc mu ještě zbývá dostatek energie na zpěv-nezpěv podle vzoru Divokého Billa (kdo byl ve Stodole, ví :) ).

Červen 2006 – veleúspěšným koncertem ve Stodole jsme završili úspěšnou sezonu a dali jsme si chvíli volna. Po návratu z dovolené jsme začali opět pilně zkoušet. Za ten rok společné práce bylo opravdu vidět, že jsme se sehráli, a tak nebyl problém trénovat i těžší písničky. Díky tomu se v našem repertoáru objevilo dost písniček, které měli u lidí úspěch. Na naše koncerty proto začalo chodit více lidí – dokonce jsme zvažovali založení ,,jukeního funlubu,,. Začali jsme být na Kladně i mimo něj jakýmsi pojmem. Kritických ohlasů na skupinu bylo velmi málo. Najednou jsme dostávali nabídky v Praze a také na několik maturitních plesů. A teď přišla velká rána. V této (říjen 2006) době Aneta oznámila, že končí. Posléze se k ní přidal i Radek. Velmi nás to zaskočilo. Dodnes nás mrzí, že to není jako dřív. Proto Radku a Aneto – děkujeme Vám za skvělou spolupráci a přejeme Vám mnoho dobrého v hudebním i osobním životě. Bylo to hezký a bylo toho dost… Díky!!!

Stav skupiny Juken se dal v této době nazvat jako konec jedné éry. Spousty našich fanoušků byli touto zprávou zaskočeni… Začali jsme proto hledat adekvátní náhrady za Anetu a Radka.

V současné době jsme našli nové členy. Takže hrajeme zase v pěti. Nutno podotknout, že lépe jsme si snad ani vybrat nemohli. Nová zpěvačka Veronika je výbornou náhradou a ke klávesám Honza také. Velmi rychle se učí, takže doufáme, že se pět dostaneme na úroveň, jako jsme byli ve starém složení…

Pokračování příště...